Ucha a popruhy kabelky: opotřebení, výměna a prošití

Ucha kabelky se téměř vždy poškodí na stejném místě: v ohybu těsně nad kováním nebo nad švem, kterým jsou přichycena ke korpusu. Tam se useň při každém zvednutí ohne a zároveň nese celou váhu obsahu. Popruh na karabinách se dá vyměnit bez nářadí, všité ucho musí brašnář vypárat a nahradit nebo znovu prošít. Rozhodující je všimnout si prvních příznaků, tedy popraskaného nátěru hran a vytahaných otvorů ve švu, dokud je oprava malá.

Z čeho je ucho složené

Ucho není jen pruh usně. Ploché ucho tvoří dvě vrstvy slepené a sešité k sobě, mezi nimiž bývá výztužná páska z textilu nebo netkaného materiálu, která brání vytahování. Oblé, takzvané rolované ucho má uvnitř šňůru – bavlněnou, papírovou nebo plastovou – a useň je kolem ní obtočená a sešitá jedním švem. Šňůra dává uchu tvar, tah ale nese useň a šev.

Na koncích se ucho zplošťuje a přechází v jazýček, který je přišitý ke korpusu nebo provlečený kroužkem. Přesně v tomto přechodu z tuhé vyztužené části do měkké se soustředí ohyb. Považuji to za nejdůležitější místo celé kabelky, protože když povolí, nedá se nosit, zatímco odřený roh nebo drhnoucí zip ji z provozu nevyřadí.

Kde se useň láme a hrany praskají

Řezné hrany ucha kryje několik vrstev barvy na hrany, lidově se jim říká zatmelené hrany. Nátěr je hladký a příjemný do ruky, je ale tužší než useň pod ním. V ohybu se proto po čase objeví příčné vlasové trhlinky, nátěr se začne odlupovat a odkryje řez, do kterého vniká pot a voda. Samotné praskání nátěru je vada vzhledu a dá se opravit novou vrstvou. Je to však také signál, že se ucho v tom místě ohýbá víc, než snese, a že je vhodné zkontrolovat i šev.

Druhým projevem je vysušení. Dlaně odírají apreturu a zanechávají na usni pot, takže ucha tmavnou a tuhnou dřív než boky. Krémovala bych je proto dvakrát častěji než zbytek kabelky, jak uvádím i v přehledu údržby kožené kabelky během roku. Třetí slabinou je šňůra uvnitř rolovaného ucha. Papírová se po opakovaném namočení rozpadne a ucho v jednom místě zplihne, plastová se může zlomit a pak ostrou hranou zevnitř prodírá useň.

Karabiny, D-kroužky a poutka

Kovové díly samy praskají zřídka, opotřebují ale to, k čemu jsou připojeny. D-kroužek drží na korpusu kožené poutko, ve kterém se při chůzi neustále kýve, a kov poutko zevnitř pomalu prořezává. Zjistíte to snadno: kroužek odklopte a podívejte se na vnitřní stranu poutka. Lesklá vyhlazená rýha je v pořádku, ztenčená useň s viditelnými vlákny už ne.

U kroužků záleží na tom, zda jsou svařené, nebo jen ohnuté se spárou. Ohnutý kroužek se pod zátěží může pootevřít a jazýček ucha spárou vyklouzne. Karabina má dvě choulostivá místa, pružinu západky a otočný čep. Unavená pružina přestane západku dovírat a opotřebený čep se viklá, až jednou povolí. Při výběru náhradní karabiny rozhoduje vnitřní šířka oka, která musí odpovídat šířce popruhu, a barva povrchové úpravy, aby ladila s ostatním kováním. Čištění kovových dílů se řídí stejnými zásadami jako u zipu, o němž píšu v návodu na opravu drhnoucího zipu a další domácí zásahy.

Popruh na karabinách proti všitému uchu

Odnímatelný popruh má jednu velkou výhodu: když doslouží, vymění se za jiný během chvilky a kabelky se oprava vůbec nedotkne. Dá se také sundat při čištění a střídat podle zátěže, širší popruh rozloží váhu na větší plochu. Slabým místem zůstávají poutka s kroužky na korpusu, která nesou stejné namáhání jako dřív.

Všité ucho má méně kovových dílů a tedy méně míst, která se mohou rozpojit. Oprava je ovšem pracnější. Konec ucha bývá vložený mezi vrchní useň a podšívku, takže je nutné část podšívky uvolnit. Za sebe bych u kabelky na každodenní nošení s těžším obsahem zvolila ucha přišitá přes plochý štítek s viditelným švem na líci. Tah se rozloží do většího počtu stehů a stav švu je kdykoli vidět.

Sedlářský steh a práce, která patří do dílny

Strojový šev je vázaný ze dvou nití, horní a spodní, které se uprostřed materiálu zaklesnou. Když se jedna přetrhne, šev se v tom místě začne párat. Ruční sedlářský steh se šije jednou nití se dvěma jehlami, na každém konci jednou. Obě jehly procházejí týmž otvorem proti sobě, takže nit vede po líci i po rubu souvisle. Přetržený steh proto zbytek švu neuvolní. Otvory se předem vyznačí a prorazí šídlem nebo děrovacími vidličkami a používá se voskovaná polyesterová nebo lněná nit. Při opravě se šije do původních otvorů, nové vpichy by useň mezi nimi oslabily.

Povolený šev jazýčku, výměnu šňůry v rolovaném uchu, nové poutko pro D-kroužek i zhotovení celého ucha podle původního zvládne brašnář běžně. Umí také nově natřít hrany tak, aby vrstva držela. Doma má smysl jen péče a drobná oprava nátěru podobným postupem jako u odřených rohů a hran kabelky. Lepit natržené ucho nedoporučuji, lepidlo tah neudrží a ztvrdlý spoj brašnáři ztíží řádnou opravu.

Zavěste naplněnou kabelku za jedno ucho na prst a prohlédněte místo, kde ucho přechází do jazýčku. Pokud se stehy pod tahem roztahují a mezi vrstvami je vidět mezera, nebo jsou otvory kolem nitě protažené do oválu, odneste ji do dílny dřív, než ucho povolí úplně.

Zdroje

• ČSN EN ISO 5402-1 Usně – Stanovení odolnosti v ohybu – Část 1: Metoda s použitím flexometru, Česká agentura pro standardizaci
• Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Fakulta technologická – studijní materiály ke konstrukci a výrobě galanterních výrobků
• Leather Naturally – vzdělávací materiály o vlastnostech a zpracování usní
• Saphir (Avel) – návody k ošetřování namáhaných částí usňových výrobků